Historie sboru

 Ještě dříve, než se ponoříme do minulosti dobrovolného hasičského sboru v Podlesí, je nutné připomenout, že obec Podlesí vznikla teprve v březnu 1960 spojením obcí Křivé a Brňov, aniž by ovšem došlo ke sloučení jejich katastrů. K 1. lednu 1980 pak bylo Podlesí integrováno k Valašskému Meziříčí a tento stav trvá dosud. Předchůdcem dnešního hasičského sboru byl Dobrovolný hasičský sbor v Křivém, který vznikl v roce 1924. 

Křivé bylo založeno někdy v období velké lánové kolonizace ve 13. století. První písemnou zmínku o vsi máme z roku 1376, tehdy byla součástí biskupského léna Arnoltovice, které získal lénem astrolog Mistr Oldřich z Kortelangen. Středem obce protéká Křivský potok, zvaný též v horním toku Řehlůvka, neboť pramení v lese na území zaniklé vsi Řehlov, která se už jako pustá připomíná v roce 1502. Zdrojem potoka jsou tři prameny, z nichž největší se nazývá Zábrdnice. Brňov se připomíná už v roce 1297, v 15. století tu byl samostatný zemanský statek, ale pak se ves stala součástí rožnovsko-meziříčského panství.

Když se oheň změní z přítele a pomocníka člověka v jeho nepřítele, jedná se povětšinou o tragickou událost. S ohněm mělo Křivé v minulosti mnohokrát co do činění, ale ne všechny požáry, které tuto ves postihly, lidská paměť uchovala. Kolikrát asi bylo Křivé postiženo ohněm ve středověku? Mohlo být vypáleno za válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem na konci 14. století? Mohli zde založit oheň husité nebo jejich protivníci ze strany podjednou? Způsobili zde nějakou škodu žháři za česko-uherských válek v 15. století nebo záškodníci v 16. století? Na tyto otázky těžko kdy získáme odpověď. Snad jedině archeologický výzkum by mohl s jistou mírou nejistoty poodhalit roušku, která milosrdně přikryla zapomněním tragédie dávných dob.

Vzhledem k charakteru středověké zástavby, která byla namnoze dřevěná, měly požáry zničující dopad. Požár města Valašského Meziříčí v roce 1556 byl katastrofou nejen pro meziříčské měšťany, ale měl jistě své nepříznivé hospodářské dopady v nejbližším okolí. Snaha zabránit případnému požáru vedla vrchnostenské i samosprávné orgány k vydávání tzv. požárních řádů. Pro město Valašské Meziříčí takové protipožární ustanovení vydal pan Bernart ze Žerotína v roce 1568, jistě s ohledem na to, že ve vzpomínky na požár z roku 1556 byly příliš živé. Bylo nařízeno, aby se každé čtyři neděle kontrolovaly komíny v domech, v pivovarech, sladovnách a barvírnách a zjištěné závady se pod trestem vězení měly odstranit do tří dnů nebo do dvou týdnů. Zakazovalo se topit v kamnech, pecích a v barvírnách po půlnoci. Slad se měl sušit pouze v zaklenutých místnostech a zvláště nikdy ne v noci. Řeřavé uhlí se smělo přenášet jen v hrnci zakrytém skřidlou, kdo by ho nesl jinak, měl zaplatit pokutu 10 grošů. Ani tato ustanovení však nezabránila velkému požáru města v roce 1607. Oheň vyšel dne 15. srpna z domu Václava Hrdiny, který vdával dceru. Bližší okolnosti vzniku požáru neznáme, následky však ano. „Shořelo domů vůkol rynku a po ulicách přes 80, kostel, ratúz, zvony, veliké škody se zdělaly,“ jak si poznamenal meziříčský puškař a kronikář Ondřej Sivý.

Za válečných nepokojů je obrana před ohněm poněkud složitější. Vypalování lidských sídel ve válečných dobách je navíc o to zhoubnější, že je zpravidla spojeno také se zabíjením a vražděním. Tak tomu bylo nejednou za třicetileté války. Křivé bylo takto postiženo v březnu 1621, když se poddaní z meziříčského a vsetínského panství, souhrnně označovaní jako „Valaši“, pokusili dobýt město Meziříčí. Když se jim to nepodařilo, ustupovali či spíše utíkali směrem ke Křivému. Neznámý meziříčský měšťan o tom napsal ve svých pamětech následující: „I jsouce tu Valaši přemoženi, kteří mohli, utekli do dědiny Křivého a do stodol, i kde mohli se poschovávali. Tu jich zase rejtaři celou dědinou objeli a pro mušketýry a trubače poslali. Přijdouc mušketýři, hned v Křivé stodoly zapálili, takže který vyjíti nechtěl, shořeti musil, který pak vyběhl, každého zabili, takže jich na poli v Štěpánově a Křivém víc než přes 300 zmordováno, neb toho po poli jako snopů leželo. Dědina všecka vyhořela.“

Za těchto okolností nebylo asi pomyšlení na nějakou účinnější obranu před plameny. Zpráva kronikáře přesto nebude asi úplně přesná, jelikož úplně celé Křivé určitě vypáleno nebylo a některé škody se podařilo brzy odstranit, jak nasvědčuje nejstarší dochovaná křivská gruntovní kniha. S ohněm však měli Křivští co dělat i v následujících letech a hrozba vypálení se vznášela jako Damoklův meč nad krajem po celou dobu třicetileté války. Tak na Brňově bylo v roce 1625 císařskými vojáky vypáleno fojtství a jistě i několik selských gruntů, v témže roce hořelo (díky císařským?) v Hrachovci. V únoru 1648 vyhořelo přičiněním Švédů takřka celé Meziříčí a Krásno.

O zdokonalení ochrany před nenadálým ohněm se čím dál tím více zajímaly státní úřady. Dne 21. srpna 1751 byl vydán požární řád platný pro celou Moravu. Obsahoval ustanovení o hasících potřebách, jak se má požár ohlašovat, kdo všechno je povinen při hašení ohně pomáhat a kdo má řídit záchranné práce. Další protipožární nařízení následovala. Osvícenský absolutistický stát věnoval pozornost rovněž tomu, jakým způsobem se stavěly domy, doporučoval stavět z tvrdého zdiva, zakazoval zřizování dřevěných komínů, kouření na veřejných prostranstvích a vůbec zakládání otevřených ohnišť na nebezpečných místech.

Za dodržování protipožárních opatření byli nicméně odpovědní vždy místní činitelé, což se nezměnilo ani po revoluci v roce 1848, když se zhroutily základy dosavadního patrimoniálního zřízení a státní moc začali vykonávat úředníci z okresního hejtmanství. Právě tomuto úřadu do Valašského Meziříčí sděloval 9. 7. 1860 křivský starosta Jan Gajdůšek, že v Křivém je 89 domů, jejichž majitelé mají k dispozici toto nářadí: 91 háků na strhávání střech, 90 žebřů, 90 luceren, 97 jednoduchých stříkaček, 89 putének, 6 košů na vodu a 1 bečku. Podle platných předpisů měl být nejnutnějším hasicím zařízením vybaven každý dům. V praxi to však zdaleka nestačilo. Uvolnění společenských poměrů po pádu bachovského absolutismu vyvolalo v život dobrovolné hasičské spolky, které se ukázaly být účinným nástrojem v boji proti ohni. První český hasičský spolek vznikl v roce 1864 ve Velvarech (německý hasičský spolek vznikl už v r. 1850 v Zákupech), na Moravě byl založen první český dobrovolný hasičský sbor v roce 1871 v Jevíčku. Ve Valašském Meziříčí a v Krásně nad Bečvou se ustavily hasičské spolky v roce 1872. Na činnost hasičských spolků měly přispívat ze svého rozpočtu především obce a od roku 1882 rovněž pojišťovny. Požární zákon pro Moravu z roku 1873 už přímo doporučoval, aby hasičské sbory byly zřizovány v obcích s více než 100 domy. Na území okresního hejtmanství Valašské Meziříčí bylo v roce 1913 ve 47 obcích již 18 hasičských spolků. Někdy v té době byla uspořádána anketa o významu hasičských spolků a obecní úřad v Křivém jako jediný v okrese zastával názor, že hasičský spolek není v obci zapotřebí a na jeho zřízení nejsou ani finanční prostředky. V sousední Jarcové přitom vznikl hasičský spolek již v roce 1908.

Navzdory pochybám a nezájmu obecního představenstva se přesto podařilo hasičský spolek v Křivém založit. Potrvalo to však ještě nějakou dobu a stalo se tak za okolností, které byly příznačné pro vznik sborů ve většině obcí v té době - požár. V prosinci 1923 vyhořelo v Křivém stavení Antoše Žemly, které stávalo v místech domku čp. 18. Jen málo lidí se tehdy ochotně zapojilo do záchranných prací. Zmateně však pobíhali kolem ohně a holýma rukama vytahovali všechno, co se dalo ještě zachránit. Nad doutnajícími troskami si bolestně uvědomili, jak obci schází hasičský sbor, který by měl alespoň základní prostředky a byl by alespoň nějakým způsobem vycvičený na boj s ohněm. Požár u Žemlů vedl také obecní představenstvo ke změně názoru na založení hasičského sboru v obci.

Iniciativa vzešla od Františka Olšáka a Františka Boráka. Shromáždili nejprve potřebné informace o činnosti sborů v okolních obcích, takže 17. ledna 1924 se založením dobrovolného hasičského sboru souhlasilo na svém zasedání obecní představenstvo. Dne 20. ledna 1924 se v hostinci na Drážkách sešla ustavující valná hromada, které předsedal Rudolf Bártek. Se stanovami hasičského sboru seznámil přítomné Richard Kopřiva. Prvním předsedou sboru byl zvolen František Olšák, jednatelem Adolf Kremel, náčelníkem Richard Kopřiva, podnáčelníky Josef Trlica a Jan Kabeláč. Dalšími členy výboru se stali Josef Bártek (čp. 20) a Josef Indrák. Stanovy byly odeslány ke schválení do Brna, přičemž Zemská správa politická v Brně tyto stanovy schválila už 31. ledna 1924.

V době vzniku měl sbor 37 činných členů a 14 přispívajících. Síla mužstva netkvěla jen v jeho počtu. Pro získání prostředků na pořízení alespoň nejnutnějšího vybavení bylo potřeba nezměrného organizačního úsilí. Z výnosu prvního hasičského plesu, konaného 3. února 1924, získal sbor dostatek peněz na výzbroj pro 20 mužů od firmy Jos. Vystrčil a syn v Telči. Šlo o stříkačky berlovky, kbelíky, svítilny a háky. Uvažovalo se rovněž o koupi stříkačky, ale finanční poměry nebyly právě příznivé a tento záměr se zdařilo uskutečnit až o dva roky později. Šlo o dva roky naplněné nejen nácvikem zásahů při požárech, ale také bohatým spolkovým životem, pořádáním tanečních zábav, kácením máje apod. Výtěžek z těchto společenských aktivit byl vlastně jediným zdrojem příjmů. Ani to by nestačilo na zakoupení vytoužené hasičské stříkačky. Jednalo se o ní na členské schůzi 21. března 1926 a po delším jednání s firmou R. A. Smékal „Továrna na stříkačky a hasičské nářadí“ s.r.o. z Čech u Prostějova rozhodl výbor dne 5. dubna 1926 učinit objednávku a uzavřít kupní smlouvu.

Ruční čtyřkolová stříkačka na pérách (koňka) byla zakoupena v roce 1926 od firmy R. A. Smékal „Továrna na stříkačky a hasičské nářadí“ s.r.o. z Čech u Prostějova. Na její pořízení vynaložila obec 18.000 Kč a musela si vzít půjčku, za niž se zaručili někteří občané: Josef Bártek (čp. 20), Rudolf Bártek (čp. 71), Adolf Kremel (čp. 12), František Podzemný (čp. 91) a Pavel Petřvalský (čp. 90). Dne 3. června 1926 byla stříkačka vyzkoušena a 4. července byla slavnostně předána do užívání za účasti sborů z Valašského Meziříčí, Poličné, Hrachovce a Jarcové, které předvedly ukázkové cvičení se svým zařízením. Křivští nabyli o rok později v zacházení se stříkačkou takové zručnosti, že si troufli uspořádat okrskové cvičení.

Se získáním stříkačky souvisely úvahy o postavení vlastní hasičské zbrojnice. Stříkačka byla provizorně umístěna v obecní kůlně na dřevo u školy. Členové sboru s tím nebyli pochopitelně příliš spokojeni. Proto již v roce 1927 se začalo s přípravami na stavbu hasičské zbrojnice. Nejvíce problematické bylo vyhledání vlastního stavebního místa. Tady pomohla obec, která poskytla nakonec zdarma i dřevo z obecního lesa. V listopadu 1930 byly zahájeny první stavební práce a rozděleny úkoly mezi jednotlivé členy sboru. Každý obětavě přispěl podle svých možností, slibně započaté práce však přerušila zima. Do užívání byla zbrojnice slavnostně předána v neděli 19. července 1931 za účasti četných hostí a mohutných zástupů občanstva. Při této příležitosti byla také založena pamětní kniha, kterou hasiči opatrují dodnes.

Složitá politická a společenská situace ve třicátých letech (hospodářská krize, nezaměstnanost a narůstající ohrožení státu) se nutně projevila také ve sboru, v němž mezi členy docházelo k rozporům, zvláště v období před obecními volbami. Přestože sami členové sboru měli zájem udržet organizaci stranou politického života a zabránit pronikání venkovních vlivů, mimo jiné též zdůrazňováním hesla „bližnímu ku pomoci“, nemohlo to všem rozmíškám zcela zabránit. Příznačný je v tomto směru zápis v hasičské kronice: „Dne 30.I.1932 jest valná hromada za přítomnosti župních delegátů, bratra Vavřičky a okrskového vzdělavatele bratra Herolda. Byla četně zastoupená, ale zde nutno upozornit na smutnou věc - do sboru se začíná následkem voleb do obecního zastupitelstva vnášeti politika. Nejde to sice ještě veřejně, ale každý to již vyciťuje z různých narážek a osobních nájezdů, zvláště když se jednalo o místnost, kde mají býti pořádány letošního roku zábavy.“ Nutno ale hned dodat, že v tomto ohledu šlo o docela zásadní věc. Dosud se zábavy odbývaly ve spolkové místnosti v hostinci „Na Drážkách“. Po dvojím nejasném hlasování lístky se muselo nakonec hlasovat aklamací, aby vyšlo najevo, že zábavy se budou toho roku odbývat v obecním hostinci starosty Rudolfa Bártka „Na Špici“.

Stavbou zbrojnice se navíc sbor zadlužil částkou více než 12.000 Kč, nic přitom nepomohlo, že členové sboru na stavbě zbrojnice odpracovali množství hodin zdarma. Zdroje příjmů se stále více ztenčovaly a ani výnosy z plesů, tanečních zábav, kácení máje a od roku 1933 také z ochotnických divadelních představení, nemohly finanční mizérii zcela překonat. Hasičský kronikář to komentoval následovně: „Jeví se značná neúčast při zábavách, což se dá vysvětlit nezaměstnaností bratří. Zdá se, že hospodářská krize roste a do jakých rozměrů není možno odhadnouti. Tím spolkové účasti jsou menší a starost členstva jest značná. Sbor zápasí s finančními potížemi. Doufejme v lepší příští rok.“

Tyto naděje nebyly rozhodně naplněny pokud šlo o počty hasičských výjezdů. V Křivém jako jinde v té době značně vzrostl počet požárů. V roce 1934 kronikář poznamenal, že „požár jest téměř na každodenním takřka pořádku“. Vyhořela stodola Oldřicha Škarky, stavení manželů Preislerových, stodola Josefa Bártka a pak vyhořely hned tři domy najednou - dřevěný domky Jana Michuta, Josefa Paláta a Josefa Onderky. Ztráty těchto rázovitých valašských staveb kronikář trpce želel. Zároveň si neodpustil poznámku, že požáry nevznikly samy od sebe a nebyly zaviněny pouhou neopatrností. Možná byl někdo veden snahou získat od pojišťovny nějaké peněžní prostředky, mezi občany kolovaly různé pověsti a zprávy o dopisech neznámých žhářů oznamujících další požáry. „Trvající krize, nezaměstnanost, to vše doléhá na bratry i na občany, takže nálada skvělá není. Prací při požárech ničí se hadice, jelikož sbor zasahuje u každého požáru doma i v okolí. Peněz prostě není. Členům, ač bratr Žlebek hartusí o zaplacení příspěvků, nedostává se na toto placení, ne tak na zúčastňování se zábav“ - zapsal onoho roku kronikář. Jenom v letech 1933-1934 vyhořelo v Křivém zcela nebo zčásti 13 domů a dřevěných zemědělských usedlostí.

Zpracoval: PhDr.Tomáš Baletka